Proč bič práská
Stručně řečeno zvukový efekt (prásknutí) vydá bič pouze tehdy,dosahne-li jeho konec větší rychlost než zvuk (332 m/s). Práskačka prorazí zvukovou bariéru a výsledkem je zvukový efekt – náraz zvukové vlny (akustický třesk). Podobný efekt ovšem mnohem silnější slyšíme, když tryskové letadlo dosáhne nadzvukové rychlosti.
Je až neuvěřitelné, že špička biče se může pohybovat nadzvukovou rychlostí. Matematická analýza dokazuje, že špička biče snadno překoná rychlost zvuku přenosem kinetické energie. Zpočátku švihu se pohybuje celá hmotnost biče počáteční relativně nízkou rychlostí. Získá určitou kinetickou energii, která je daná rychlostí pohybující se hmoty. V další fázi švihu běží po biči smyčka směrem od rukojeti ke špičce. V pohybu je čím dál kratší délka a tím i menší hmotnost biče. Jak vyplývá ze zákona zachování energie, energie zůstává stálá.Snižuje-li se tedy pohybující hmotnost, nutně musí dojít k nárůstu rychlosti. Výsledkem je její nakumulování v práskačce biče a výsledný akustický třesk.
Dynamika biče
Dalším faktorem, značně ovlivňujícím rychlost pohybu biče je brzdící síla odporu vzduchu. Její velikost závisí především na rychlosti pohybu biče. Při nízkých rychlostech je brzdící síla relativně malá, dramaticky však naroste při rychlosti zvuku.V praxi to znamená,že v počáteční fázi pohybu biče bude brzdící síla malá,ale extrémně naroste v konečné fázi před prásknutím.
Důsledky tohoto jevu si objasníme na příkladu.Mějme dva biče stejné délky a hmotnosti.První bude mít hmotnost soustředěnou blízko rukojeti a lehoučkou špičku.Druhý bude mít těžiště posunuté dále od rukojeti a tím pádem těžší špičku.Pokud budou vrženy vpřed stejným způsobem a stejnou silou (bude jim udělená stejná kinetická energie),bude se pohybovat konec prvního biče větší rychlostí než těžší konec druhého biče (jak jsme si dříve odvodili).Avšak v důsledku větší rychlosti prvního biče dochází k větším ztrátám vlivem odporu vzduchu ,a proto práskne méně něž druhý bič,který bude mít menší ztrátu.Abychom dosáhli stejného efektu musíme prvnímu biči udělit větší počáteční kinetickou energii.
A zde se dostáváme k důležitému bodu tj. vyvážení biče.
Vyvážení biče
S ne každým bičem se stejně dobře práská.S některými se „nadřete“ víc, s jinými méně.Je to dáno jednak celkovou hmotností (ta je dána použitými materiály a konstrukcí biče) a jednak těžištěm biče.U hodně hmotných bičů po chvilce práskání necítíte ruku.Biče příliš lehké špatně práskají a musíte do nich vložit více síly,aby vůbec práskly – výsledkem je opět brzká únava paže.Pokud má váš bič příliš lehkou špičku je to stejné jako by celý bič byl příliš lehký.Pokud má extrémně těžkou špičku bude práskat jen slabě.Jaký by tedy měl být dobře vyvážený bič? Obecně se dá říct,že optimální je hmotnost 0,5 – 0,75 kg s těžištěm asi 20 – 45 cm před rukojetí (v závislosti na celkové délce biče) ,s raději trochu těžší špičkou.Pokud ovšem tyto parametry nadiktujete výrobci asi řekne, že se pokusí,ale nezaručí přesně položené těžiště.Pravda je,že většina výrobců (aspoň těch kvalitních) má vyvážení svých výrobků vychytané tak,aby ideálně práskaly.Za dlouhou dobu své praxe postupují metodou „pokus a omyl“ k dokonalému vyvážení.U většiny se dá na jejich zkušenosti spolehnout.Myslím,že jediná důležitá informace tady je, zda výrobce umí s bičem taky práskat.Protože jsou tací co to neumí,a ti nedokáží zkontrolovat co vlastně vyrobili.Žijí mnohdy v mylné představě,že vyrábí dokonalé biče.
Konstrukce bičů
Bič se skládá ze tří základních vrstev : z jádra, obalu a řemínkového opletu. Tyto tři vrstvy jsou na sobě a kvalita každé z nich dává celkovou kvalitu biče.
Jádro je nejdůležitější částí biče. Mezi výrobci je jeho složení a výrobní postup nejvíce střežené tajemství. Dává totiž biči jeho vlastnosti. Říká se, že bič je jako člověk, nemá-li dobré jádro, nestojí za nic. Konstrukcí jádra je několik, za nejméně kvalitní platí volně ložené řemínky. Toto jádro je vlastně jen vycpávka dutiny biče řemínky (většinou zbytkovými, tím pádem nejméně kvalitními). O něco lépe je na tom jádro z řemínků zpevněných bandáží. Ovšem opravdu kvalitní jsou až jádra vrstvená, skládají se z několika vrstev různých materiálů zpevněná bandáží. Kvalitní bič by také měl mít obal.
Obal je tvořen pruhem kůže namotané kolem jádra. Tvoří v podstatě pružnou vložku, která spojuje jádro a vrchní řemínkový oplet (některé levnější biče obal nemají, takové biče jsou pak hodně nekvalitní). Obal může být z více vrstev, je pak kvalitnější.
Řemínkový oplet drží pohromadě jádro biče a obal a dává biči finální ohebnost. Důležitý je počet řemínků v opletu biče. Platí, že z čím více řemínků je bič pleten, tím je kvalitnější. Čím více řemínků se použije, tím jemnější a hustší vznikne záplet, bič se pak chová více „hadovitě“ .
Dále se pak bič skládá z rukojeti – neohebná část biče, bičiště – ohebná část biče, nástavního řemínku, ten může být z jednoho kusu (pak se nazývá nástavní řemínek), nebo ze dvou spojených řemínků, pak první o něco masivnější nazýváme hlavní nástavní řemínek, na něj je napojený o něco slabší koncový nástavní řemínek. Na úplném konci biče je pak práskačka, která vydává vlastní akustický třesk (typický zvuk výstřelu).
Materiály pro biče
Mluvíme samozřejmě o kůži. Používají se v zásadě tři druhy kůže hovězí, jelení a klokaní. Hovězí kůže je hodně hutná a tažná, což jí nedává zrovna ideální vlastnosti. Naproti tomu jelení nebo klokaní usně jsou mnohem jadrnější a minimálně tažné. Co to v praxi znamená? Jestliže pověsím na řemínek z hovězí kůže závaží a postupně budu toto zatížení zvyšovat, bude se postupně natahovat (bude se prodlužovat jeho délka) až po překonání jeho meze pevnosti praskne. Jestliže udělám to samé s řemínkem z jelení nebo klokaní kůže, natáhne se jen v první fázi, dalším zatěžováním se již nenatahuje až do okamžiku, kdy je překonaná mez pevnosti, pak samozřejmě praskne také.Výhodou jelení nebo klokaní kůže je také nižší hmotnost a vyšší pevnost v tahu, což je předurčuje pro honácké biče, naopak hovězí kůže je ideální pro erotické biče, které nejsou zdaleka tolik namáhané, ale důležitá je u nich jejich pádnost a vyšší ohebnost.
Jak si vybrat vhodný bič
Záleží především, co chceme s bičem dělat. Zda nám stačí trefovat cíle a jednoduché práskání. Náročnější složené (trikové) práskání, omotávání cílů anebo všechno dohromady. Podle toho volíme délku a typ biče. Požadovanou kvalitu vybíráme podle počtu řemínků v zápletu. Platí, čím více řemínků, tím je bič kvalitnější. Dostatečně kvalitní jsou biče aspoň 12ti řemínkové. Za nejkvalitnější platí biče pletené z 24 řemínků.
Jak je to s délkou biče
Délka biče se volí podle toho, co s ním chcete dělat. Obecně platí pro trikové práskání (práskání kolem sebe na všechny strany, několik prásknutí z jednoho pohybu) je vhodná délka 2,4- 3m. Profesionální showmani volí i kratší délky kolem 2m, aby jejich vystoupení bylo akčnější. To však vyžaduje velkou zručnost. Pro trefování cílů je optimální bič 2,7 – 3,5 m. Pro omotávání cíle 3,5- 5 m. Taky platí čím delší bič, tím vyžaduje větší zručnost. A uklidním Vás, ani ve filmu Zorro nedělal všechno s jedním bičem. V každé scéně měl bič vhodné délky podle toho, co zrovna dělal, čehož si laik většinou nepovšimne. Samozřejmě je možné dělat s 3 m bičem omotávky, ale jen na krátkou vzdálenost asi 2 m. Je taky možné přesně se trefit s 5 m nebo 2 m bičem. Co však není možné je trikové práskání s 4m bičem. S bičem nad 3,5m uděláte pouze jednoduché práskání, tj. jeden prásk a pak druhý. Není možné z jednoho pohybu prasknout na třech místech jako to uděláte s 2,5m bičem. Optimální délka na ovladatelnost je 2,5 – 3m. Takový bič má ideální dynamiku pro začátečníka. Pokud se budete chtít věnovat ovládání biče opravdu naplno, brzy zjistíte, že budete potřebovat víc bičů různých délek. Těm co se to nezdá, můžu jen říct, že na silnici horské kolo nemůže konkurovat trekkingovému a v terénu je to naopak.
Jaké máme typy bičů
Honácké biče se dělí na jednotlivé typy podle konstrukce, díky které mají odlišné vlastnosti, kterým musíme trochu přizpůsobit jejich ovládání. Daleko jednodušší než přizpůsobovat sám sebe vlastnostem biče, je vybrat si takový bič, který mi vyhovuje. Proto je dobré něco o bičích vědět.
Americký dobytkářský bič.
Je docela zajímavé, že tento bič, který k nám pronikl z Ameriky, znali naši předci pod názvem býkovec už dávno předtím, než byla nějaká Amerika objevena. Americký bič má poměrně krátkou rukojeť (20-30 cm), poměrně tuhý přechod mezi pevnou a ohebnou částí biče. Což mu dává jeho typické vlastnosti. Je dobře ovladatelný, počáteční síla se dobře přenáší na špičku biče, ale také se přenáší každé vaše zakolísání a může strhnout v závěru švihu bič od cíle, do kterého jste bič poslali. Vcelku jde o výborný, univerzální bič, který většinu uživatelů uspokojí.
Australský dobytkářský bič
Má měkčí přechod z rukojeti do těla biče, tento je vykompenzován o něco delší pákou rukojeti (30-45 cm). Díky tomu má vynikající vlastnosti a výborně se ovládá.
Australský dvoudílný bič
Ve světě známý jako stock whip je dvoudílný bič. Jeho poměrně dlouhá rukojeť (40-70 cm) a tělo biče jsou spojeny kloubem, díky tomu se výborně vodí, i když na jeho odlišné chování si nejprve musíme zvyknout. Jde o vynikající výrobek, bohužel poměrně málo známý.
Hadí bič.
Nemá vůbec žádnou rukojeť a je pružný v celé svojí délce. Jeho hlavní výhoda je výborná skladnost, ve smotaném stavu zabere polovinu místa oproti jiným typům. Chybějící páka rukojeti je nahrazena zátěží (zpravidla olověné broky) v jádru biče. Tento bič předává energii do špičky nejlépe ze všech typu. Proti ostatním typům o něco línější (při prásknutí je o něco pomalejší),o to větší je však síla prásknutí(akustický třesk).
Signální bič.
Je v podstatě krátká varianta hadího biče. Nemá nástavní řemínek a je pleten až do konce. Vyrábí se v délkách do1,5m. Jak napovídá jeho název vznikl především pro udělení signálu (např. místo startovací pistole).
Mezi těmito biči dnes existuje spousta hybridů tvořených vzájemnou kombinací dvou typů bičů.
Údržba biče
Honácký bič vyžaduje, stejně jako většina zbraní, pravidelnou údržbu. Pro udržení pevnosti řemínků je třeba kůži biče mazáním udržovat v dobrém stavu. Zejména při cvičení ve vlhkém a prašném prostředí. Nejvíce trpí konec biče, který je ve styku se zemí. Proto mažeme především špičku biče (cca 1 – 1,5 m). Používejte přípravky na kůži: elaskon, balzámy na kůži, … V nouzi můžeme použít živočišné tuky (sádlo). Rostlinné tuky jsou naprosto nevhodné. Na konec biče se navazuje práskačka, která vydává vlastní zvukový efekt tzv. akustický třesk. Časem se ničí a musí se vyměňovat. Vyrábíme ji z provázku na balíky, hedvábí, umělého vlákna … Na začátku uvážeme očko pro uchycení, následuje 15-25 cm zápletu z 3-4 pramenů, popřípadě nakroucení dvou pramenů, zakončíme opět uzlem, pod kterým necháme cca 5 cm volných pramenů.
Proč používat práskačku
Především ze dvou důvodů. Za prvé pro lepší akustický třesk. Prásknutí biče je závislé na rychlosti špičky biče, a ta je daná rozdílem hmotnosti celého biče a hmotnosti špičky biče. Považujeme-li práskačku za špičku biče, jíž skutečně je, pak její hmotnost je podstatně nižší než hmotnost koncového řemínku (v případě, že práskačku nepoužijeme) a tedy dosáhneme většího rozdílu hmotností. Druhým důvodem je ochrana špičky biče. Uvědomte si, že dosahuje rychlosti zvuku, a je tedy extrémně namáhaná. Nutno podotknout, že dobře vyvážený bič práská i bez práskačky. Práskačka má jen určitou trvanlivost a musí se měnit právě z důvodu vysokého namáhání. Jestliže ji nepoužijeme, přeneseme toto namáhání na koncový řemínek a místo práskačky budeme muset vyměňovat celý nástavný řemínek. Což je mnohem dražší.
Uzel pro navázání práskačky:
Výměna nástavního a koncového řemínku
I koncové řemínky se časem opotřebí je třeba je vyměnit. Jejich životnost je ovšem mnohonásobně vyšší než u práskačky a stačí je vyměnit jen několikrát za celou životnost biče. Při dodržení správného postupu zvládne výměnu každý průměrně zručný člověk.
Postup najdete na videu zde:
http://www.youtube.com/watch?v=nuNdkH7y6-4
Mýty a pověry
Filmový průmysl nás krmí spoustou různých pohádek a nevyhýbá se ani bičům. Jedna z filmových klasik je zhoupnutí na biči. Ovšem biče nejsou na takový tah dělané. Při zhoupnutí, na něj může působit až desetinásobek vaší hmotnosti (záleží na úhlu zhoupnutí). Přetavte si jednu tunu v tahu na bič, co s ním asi tak udělá. Tím netvrdím, že ve filmech to není možné. Bič to vydrží jednou dvakrát, ale po desáté praskne. Profesionální kaskadéři s tím počítají, a rekvizitář má nachystanou zásobu bičů. Ale co vy, risknete si pád z výšky? Jde samozřejmě vyrobit i bič dimenzovaný na zhoupnutí (s ocelovým lankem v jádru), ovšem s takovým by se vám velmi špatně práskalo, jeho ovladatelnost je mnohem nižší. Další omyl je, že bičem se dá zlomit vaz, přerazit kost, udělat tržná rána do hloubky 10 cm…Bič dokáže rozseknout kůži, ale to je tak asi vše. Je pravda, že po určitých úpravách se skutečně může stát smrtelnou zbraní. Ale nehodlám nikoho učit, jak na to. Ovládání biče je především krásný sport a u toho by mělo zůstat.
Vytvoření komentáře